Městská část Praha - Újezd - Kateřinské náměstí 465/1, 149 00 Praha 4 - Újezd u Průhonic
Tel.: 272690692, 272690545 | e-mail: info@praha-ujezd.cz | datová schránka: 2w9bx6s

Vítejte v naší městské části

Městská část Praha – Újezd se nachází na jihovýchodním okraji Prahy u dálnice D1 směr Brno. První zmínka o obci, s původním názvem Újezdec, pochází pravděpodobně z roku 1349. Prvním majitelem byl Jimram, který současně vlastnil sousední Průhonice. Další zmínka týkající se Újezdu u Průhonic pochází z roku 1483. Vše nasvědčuje, že jíž v 15. století Újezd vlastnil rod Dubečských z Dubče. Obec se rozkládá na cca 370 ha a počet obyvatel k 1.lednu 2014 je 2891. Obec tvoří dvě sídelní části Kateřinky a Újezd. Na území obce se nachází chráněné území Milíčovského lesa a milíčovských rybníků, které je vyhledávaným rekreačním místem.

Historické podklady jsou čerpány z Kroniky Královské Prahy a obcí sousedních.

Městská část Praha – Újezd z leteckého pohledu

Nová stopa Újezdu v historii

Nejstarší písemná zpráva o Újezdu u Průhonic (zvaném původně také Újezdec) je pravděpodobně z roku 1349, kdy Jimram, tehdejší majitel Průhonic, zapsal své sestře Anně plat (vlastnické právo) na Újezdci. Další zpráva týkající se Újezdu u Průhonic je z roku 1483, kdy se v písemných pramenech uvádí Jan z Pitkovic a Újezdu.

Vše nasvědčuje tomu, že již v 15. století náležel Újezd stejnému majiteli jako sousední Průhonice, které vlastnil rod Dubečských z Dubče. Počátkem 16. století náležela tato vesnice stejně jako Průhonice Janovi Dubečskému z Dubče, který svůj zdejší majetek odkázal své dceři Žofce a jejímu manželu Zikmundovi Zápskému ze Záp.

V majetku této rodiny zůstal Újezd jako součást průhonického panství až do roku 1616, kdy jej koupil Ondřej Hanevald z Eckersdorfu. Po smrti jeho syna Arnošta koupil r. 1636 průhonické panství s Újezdem, Antonín Binago.

Po třicetileté válce zaznamenala berní rula (tehdejší úřad na vybírání poplatků) v Újezdu k roku 1654 dvě selská stavení a 1 chalupu, kdežto dva další selské grunty a dvě chalupy byly zbořené, „od kterých díl polí ke dvoru panskému obrácené a ostatní zarostlé se vynacházejí.“

Od druhé poloviny 17. století se majitelé průhonického panství, tudíž i Újezdu, často střídali. Syn Antonína Binga a Antonín Augustin prodal r.1656 zdejší panství za 26 000 zlotých Ondřejovi Borovanskému z Borovan. Po jeho smrti v roce 1660 ho převzala jeho vdova Kateřina Johana, rozená Karolidesová z Karlšperka, která na něm hospodařila jako poručnice borovanských sirotků.

V roce 1670 ho však prodala za 36 000 zlotých Jezuitům u sv. Klimenta na Starém Městě, ale ani v jejich majetku nezůstalo průhonické panství s Újezdem dlouho. Jezuité ho roku 1685 prodali za 48 300 zlotých sekretáři dvorské komory Janovi Dětřichovi z Rummerskichenuu, od jehož dědiců koupila průhonické panství Kornelie z Trautmannsdorfu za 73 000 zlotých.

Netrvalo dlouho a po šesti letech se stal majitelem Albrecht Maxmilián Antonín Desfours, který za něj zaplatil již 90 000 zlotých. Pravděpodobně za tohoto majitele byla na území Újezdu založena osada Kateřinky.

V polovině 18. století bylo v Újezdu podle tereziánského katastru 5 hospodářů. Když Albrecht Maxmilián Desfours přišel pro dluhy do konkursu, koupil průhonické panství za 122 000 zlotých Kníže Ottavo Piccolomini de Dragona, ale po jeho smrti v roce 1757 přešlo dědictvím znovu Desfoursům, kteří ho roku 1797 prodali Adamovi Dohalskému z Dohalic.

Od něho ho po pěti letech v roce 1802 koupí za 230 000 zlotých Jan Hrabě z Nostic- Rhienecku.

Újezd byl malá vesnice, v níž bylo v roce 1843, včetně Kateřinek, 32 domů a 248 obyvatel. Tento stav se podstatně nezměnil až do konce 19. století. V době připojení k Praze v roce 1974 zde žilo (podle sčítání z roku 1970) 427 obyvatel ve 106 domech.

V Újezdu se zachovala pozoruhodná technická památka Koníčkův mlýn (č.p.11). Tento ojediněle dochovaný vesnický mlýn na území hlavního města tvoří soubor obytných, provozních a hospodářských budov. Nejvýznamnější z nich je zděná patrová stavba s mansardovou střechou a dřevěným štítem, která je uvnitř datována letopočtem 1768. Zachovaly se zbytky původního zařízení mlýnice pravděpodobně z druhé poloviny 18. století. Uvnitř zůstala kachlová kamna a pec hospodářské budovy – jsou z 19. století. Brána do mlýnského areálu, pocházející patrně z počátku 19. století, má segmentově zaklenutý vjezd.

Převzato z „Kronika Královské Prahy a obcí sousedních“ – napsal v roce 1996 František Ho­lec

Přispěli: Václav Ledvinka, Petr Kovařík a Barbara Lašťovková.