Městská část Praha - Újezd - Kateřinské náměstí 465/1, 149 00 Praha 4 - Újezd u Průhonic
Tel.: 272690692, | e-mail: info@praha-ujezd.cz | datová schránka: 2w9bx6s

Vzpomíná Josef Bíbrdlík (1915–1929)

Já, Josef Bíbrdlík, ujímám se vedení pamětní knihy obce zdejší dle usnesení obecního zastupitelstva a sice po p. Antonínu Kocourkovi, který v březnu 1936 zemřel. Zemřelý můj předchůdce byl člověk, kterých bohužel jest tak málo ve venkovských obcích. Upřímný, poctivý český člověk. Jeho nejmilejší zábavou byla kniha. Nebyl však čtenářem tuctovým. Co přečetl, o tom přemýšlel a čemu nerozuměl, nestyděl se na to zeptati. Ve svém životě byl dosti pronásledován osudem, avšak neklesal na mysli. Byl mnohaletým členem obec. zastupitelstva, místním důvěrníkem strany agrární, jejíž byl nadšeným zastáncem, své doby členem místní školní rady, členem sboru dobrovolných hasičů v místě atd. Všichni v něm ztrácíme velice dobrého souseda. Budiž mu země lehká. Čest jeho památce.

Já sám, ujímaje se vedení této knihy, uvádím na paměť svoje personalie. Nejsem zdejší rodák. Narodil jsem se 8.1. 1881 v Kolči, okres Slaný a příslušný po otci do obce Hořelice u Dušníka, okres Unhošť, pol. okres Kladno. Vychodil jsem pětitřídní obec. školu ve Zvoleněvsi, okr. Slaný. Matku jsem ztratil v r. 1890 a můj otec se přiženil znovu v únoru roku 1899 do zdejší obce. My tři jeho děti jsme šly s ním a od tohoto času zde nepřetržitě bydlíme.

Rok 1915 – 1916

Navazuji na poslední řádky mého předchůdce, avšak již v roce 1915 se na vše začalo jiným způsobem pohlížeti. Pracovní síly z obce ubývaly, poněvadž každých 6 měsíců byly odvody a již se nehledělo, zdali rovnej nebo křivej, jen když měl dvě ruce a dvě nohy. Přes čtyři roky trvala válka a za tu dobu byly asi osmkrát odvody, takže kdo již mohl v obci zůstat než ženy, děti a starci, mimo několika protekčních dětí, kterým se říkalo ulejváci. Bída dovršila vrcholu, neboť považ čtenáři, když z takové malé obce jako naše (Újezd, Kateřinky), která před válkou čítala 55 čísel, narukovalo 67 osob během války, tak to dle toho vypadalo. Narukovali lidé, narukovali koně, ti lepší ihned, ti horší později a doma zbyl jen brak. Vezměte rolníkovi potah a kočího a chtějte na něm, aby pole obdělával. Nestačí prostě na to. Ale rakouské úřady to chtěly. S dobytkem hovězím to bylo to samé. Vybral se nejdříve dobytek mladý, pak přišly na řadu dojnice. Nyní však nastala hrozná bída o mléko. To zmizelo z obchodu vůbec a po obci chodili lidé jako procesí od chalupy k chalupě, hledajíce trochu mléka. Z obchodů zmizely potraviny, látky, oděvy, boty – vůbec všechny věci denní potřeby. Volný obchod zmizel a počala bujet lichva se vším na co se člověk podíval. Dle císařského nařízení, které stíhalo jedno druhé, zabral stát celou úrodu polní pro vojenské účely a obce dle toho musely odvádět kontingent. Po odvedení kontingentu byly uvedeny v život takzvané rekvisiční komise, které znovu zabavovaly zbytky obilí. Pro civilní obyvatelstvo byly zavedeny takzvané poukázky, lidově řečeno – enky. Byly to: moučenky, chlebenky, cukřenky, mlíčenky, mýdlenky, petrolenky atd. Na tyto -enky bylo vydáno kupříkladu 3/4 kg mouky na 1 osobu a týden, 1 kg cukru na 1 osobu a měsíc atd. Ve volném obchodě nic se nekoupilo. Pod rukou se kupovalo však za vysoké ceny. Rostla bída a bujela lichva se vším na co se člověk podíval. Pro lichváře vzniklo nové pojmenování „Keťas.“ Proč a z jakého důvodu toto slovo vzniklo, nebylo možno zjistiti. Rolník na jaře zasel a byl majitelem jen do žní, jakmile obilí posekal, více naň právo neměl. I mlácení nařídily úřady a když neuposlechl, nechaly vymlátiti obilí samy úřady, odměřily na lístky pro celou rodinu a ostatní si vzaly. Byly případy, že nenechaly ani obilí k setí. Následky toho byly, že rolníci počali obilí schovávati před rekvizicí. Následovala velká bída zvláště ve větších městech a lidé počali jezditi na vesnice za proviantem a sami nabízeli ceny vysoké. Bohužel musím přiznati, že se našly hyeny v lidské kůži, které za trochu brambor nebo za kilogram mouky se nestyděly svléci poslední košili ze zoufalé mámy, která pro své děti sháněla sousto do úst.

Rok 1917

Přišel rok 1917 a šlo skutečně do tuhého, jak na frontě, tak i doma. Rekvírovalo se za pomoci četníků a vojska. Zamkli špýchary, klíče si vzali a po jarním setí i co zbylo v secím stroji, tak vybrali i malé množství po pěti kilo sebrali, zadinu pro drůbež odvezli. Všeho toho následek, že se schovávalo do takových míst obilí nebo mouka, kde se to zanedlouho zkazilo. Pod rukou se obchodovalo za všechno možné, jen za peníze ne. Koloval vtip, že jedna selská dcerka žádala za mouku to, jak se na to brnká, nevěděla ani, že se to jmenuje piáno. Lichva zuřila tak, že poctivému člověku šel mráz po zádech. Lidé si řekli za kilo mouky 10–15 korun, dostali je a mouka byla dále prodána za 20–30 korun 1 kg. Z takových lidí se stali takzvaní váleční zbohatlíci. Ve mlýnech bylo skoro neustále vojsko na prohlídce, ale přece se mlynáři neuhlídali. V některém mlýně byli mlynáři zloději, že se to nenechá ani naznačiti. Ve mlýně u nás, kde byl pan otec Koníček Čeněk, dostal každý za snesitelnou cenu. Pověst o tom se roznesla daleko široko a lidé zdaleka, až z Libuše, Modřan, Braníka, Michle, Záběhlic, Kunratic, Jesenice, Vestce a jiných a jiných obcí přicházeli k němu do mlýna za provizací. On sám házel odmítavě rukama a volal „nemám, nemůžu“, pak odešel ze mlýnice pryč a jeho synové Josef a Čeněk hladovící kupce uspokojili a rychle se zbožím ze mlýna vypravili. Mohu bez nadsázky tvrditi, že mnoho lidí na něj vzpomíná jako na zachránce. Kdybych se měl o všem rozepsati tak, jak by to pro výstrahu budoucích let zasluhovalo, byla by z toho velká kniha. Co všechno bylo v náhražkách jest k neuvěření. Že i mravnost a morálka silně poklesla, jest samozřejmé. Byly případy, že matka za sousto pro děti byla nucena nabídnouti i své tělo, našel se bídák, který to přijal.

Rok 1918

Nadešel rok 1918. Bída v zázemí i na frontách vyvrcholila a ta na konec dle našich úsudků urychlila konec války. Dnem 28. říjnem 1918 byl prohlášen stát československý jako samostatný útvar státu na podkladě republikánském. Pro náš nový stát byla tímto činem světová válka ukončena. Zprávu o převratu státním a o ukončení války přinesl do naší obce listonoš Antonín Smolík. Na obyvatelstvo nejvíce zapůsobila zpráva, že jest po válce. Jásot nad tím nebral konce, zvláště v těch rodinách, kde byl někdo na vojně. Nyní nastalo vracení vojínů, kteří zůstali na živu z vojny domů. Nelze perem vypsati radost těch, jímž se táta, syn, bratr vrátil. Nemožno však též vypsati zármutek těch, kdož čekali marně na návrat svých drahých. Bylo napočítáno 18 těch, kteří se více nevrátí, kteří padli a 7 osob zemřelých následkem válečných útrap. Celkem vyrvala válka z naší obce (Újezd, Kateřinky, Křeslice) 25 osob. Jména občanů, kteří se z vojny nevrátili: Kalimon Josef, Kalimon František, Gut Josef, Štěpán Jan, Černý Josef, Drahorád Antonín, Drahorád Karel, Srba Alois, Šalda Antonín, Smolík František, Zach Jindřich, Růžička Gustav, Chlebna Václav, Borovička Antonín, Borovička Josef, Lebeda Jan, Lebeda František, Drahorád Antonín, Houžvička Jan, Houžvička Josef, Zápotocký Karel, Zápotocký František, Novák František, Musil Bedřich, Moravec Alexandr. Tímto smutným zápisem dokončuji hrozná léta válečná. Náš lid si představoval pod tím slovem „svoboda“ něco zcela jiného. Někteří vzali pily a sekeru a šly do lesa „Miličov“ porážeti stromy a nosili domů. Jest prý svoboda. Druzí začali bourati dřevěný plot kolem lesa. Správa panství proto ihned plot rozdělila na kusy a prodala. Od těch dob jest les z polovic neohrazen.

Rok 1919

Začátkem roku byly zalesněné stráně okolo Petrovic úplně vykáceny a prodány lidu na palivo. Z jara byly vypsány volby do všech obcí a sice na základě všeobecného, rovného, přímého, tajného práva hlasovacího pro muže i ženy, kteří dokončili 21. rok věku a bydlí v obci před vyložením voleb seznamů nejméně tři měsíce. V neděli dne 19. května se volilo. Tehdy byly v obci pouze dvě politické strany – agrární a soc. demokratická. Při volbách získali sociální demokraté 9 mandátů a agrární 3 mandáty. Při volbě starosty byl zvolen 9ti hlasy Bíbrdlík Josef, zedník, nemajetný. Kontingenty obilí se odváděly dále, avšak zmizely rekviziční komise. Na špýchar k sedlákovi již žádný četník nebo voják nevlez. Úroda ten rok byla nadprůměrná a dobře se sklidila z polí. Pro bezzemky přiděloval obilní úřad na Žižkově mouku a ta se v obci vydávala na lístky a sice 1 1/2 kg žitné a 3/4 kg pšeničné na osobu a týden. Cukr byl vydáván 1 kg na osobu a měsíc. Ceny obilí se pohybovaly od 240–300 Kč za 1q. Rozumí se, že ceny úřední. Pod rukou 5–600 za q pšenice. Ku konci měsíce října, 30. a 31. začal padati sníh a jelikož na stromech bylo ještě listí a sníh byl vlhký, udržel se na stromech a bylo ho takové množství, že se stromy jak ovocné, tak lesní polámaly tak, že jich muselo být mnoho vykáceno.

Rok 1920

Začátkem roku začala se prováděti první etapa pozemkové reformy. Byly uskutečněny takzvané pachty nouzové. Přišlo do pachtu pole na „Kalimovom“ ve výměře 29 měr. Práce se začala rozvinovati a mzdy stoupaly. Úroda na polích dobrá. Po žních byly nouzové pachty rozšířeny o 13 hektarů a sice pole na horní „Formance“. Na podzim se počala provádět druhá etapa pozemkové reformy. Na žádosti uchazečů se přidělovaly parcely pro nové stavby nebo rozšíření stávajících již objektů. Zde nutno se zmínit, že jisté kruhy pracovaly pro neuskutečnění této reformy. Okresní hejtmanství mělo zaslati obcím vyhlášky, dle kterých se mělo postupovat. Sousední okres Kr.Vinohrady již dávno měl tuto záležitost v proudu a na našem okrese Žižkovském vzdor urgencím nemohli jsme vyhlášky dostati, že prý nejsou. Doba byla pokročilá, lhůta k podání žádosti přesně stanovená a vyhlášky, v které byly veškeré informace ne a ne dostat. Tedy se rozhodl starosta Josef Bíbrdlík po poradě se zájemci o tom, že nebudou čekati na okr.hejtmanství a opatřil si vyhlášky, respektivě jejich opis, u starosty v Šeberově a akce započala. Pozoruhodné bylo to, že se správě panství předem nic neoznámilo a ona byla o každém kroku v této záležitosti dobře informována. Zjevné bylo, že byl v obci člověk, který jí vše hlásil. Příklad o tom: starosta sezval takzvaný poradní sbor místní k poradě a správě panství samozřejmě o tom se nedalo vědět. Ale zástupce pachtýře Modřanky, vrchní správce Paulus a hraběcí správce inž. Blažek přišli sami o své vůli do této schůze, jsouce o všem řádně uvědoměni. Přiznati dlužno, že tito dva pánové se nestavěli proti a veškeré žádosti za půdu stavební byly vyřízeny kladně. Bylo tehdy přiděleno pět stavebních parcel a osm parcel pro rozšíření. V tomto roce rozhodnutím zemského úřadu byla dosavadní politická obec Újezd u Průhonic rozdělena na politickou obec Újezd u Průhonic s osadou Kateřinky a samota myslivna Milíčov a na politickou obec Křeslice se samotou Štít, Fantův mlýn a Dobrá voda. V důsledku toho bylo rozpuštěno obecní zastupitelstvo a nařízeny nové volby. Jelikož byla docílena dohoda politických stran, byla podána jedna kandidátka a tudíž celá byla přijata. Starostou byl zvolen znovu Josef Bíbrdlík.

Rok 1921

Po novém roce začalo se připravovati pro hlavní etapu pozemkové reformy. Vyhlášky, upozornění atd. stíhaly jedna druhou. Přídělový komisař zde na Průhonicku byl nejprve inž. Šejnoha. Stále se konaly porady, nejdříve o půdě rozptýlené, která měla přijít z pachtu do vlastnictví. Po skončení tohoto bylo přikročeno k vlastnímu přidělování půdy. Na panství Uhříněvském a na panství Kunratickém bylo docíleno již dohody mezi uchazeči a majitelem, respektivě pozemkovým úřadem, jen u nás to vázne. Dosavadní přídělový komisař inž. Šejnoha se vzdal svého úřadu a byl stanoven inž. Markalous. Touto změnou byl celý proces zdržen ve svém vývoji. Tento celý rok se znovu objevovala vysoká konjunktura ve všem. Jen mimochodem řečeno, cukrovka byla za 23 Kč q. Ostatní produkty zemědělské byly na přiměřené výši. Rok byl celkem dobrý, sklizeň uspokojující. V tomto roce byly postaveny u nás dva nové domky – Dřízhalův a Žemlův. Naše obec tedy čítá 47 čísel popisných. U nás se slaví Prokopská pouť. Zrovna v ten den přišel synek Čeňka Vaníčka, Václav, ku starostovi s vyřízením, že pan kapitán (četnictva) Novák ze Šeberova vzkazuje, že při hledání hub v Milíčovském lese našel oběšeného muže. Byl v něm po delší době zjištěn Oldřich Záruba, pekařský dělník, svobodný, příslušný do Vys. Mýta. Příčina zoufání nebyla zjištěna. Veškeré výlohy příbuzní uhradili.

Rok 1922

Zima v tomto roce nebyla zrovna zlá, sněhu přiměřeně. Skončeny byly příděly půdy stavební a rozptýlené a počalo se přidělovat s půdou zemědělskou. V Újezdě bylo půdy přiděleno málo, že se uchazeči neuspokojili a v Kateřinkách jí zase nechtěli. Mezi Újezd byli vsunuti uchazeči z Hole a tím byl pro Újezd příděl zmenšen. Bylo přiděleno pole na Formance, Mistrovo, Řehákovo u Kateřinek, Kalinovo, za Pastouškou, za Procházkovou zahradou, u Háčkové stráňky, Rybníčka, Průhon a Provánky. Výměnou Skořepovo. Celkem 59 ha pro Újezd a pro Kateřinky asi 16 ha. Obec získala též oba rybníky ve vsi. Též získala obec kamenný lom u mlýna. V tomto roce byly postaveny tři domky č.p. 48, 49, 50. V Kateřinkách postaven domek č. 13, 14, 15. Zemřel Smolík Antonín z čísla 29. Tento rok byl příznivý jak ve výdělkách, tak v zemědělství. Úroda velice dobrá. Obec zaplatila dluh válečných půjček, okrouhle 10.000 Kč. Cena pozemků z přídělu byla 3500 – 6500 za 1 ha.

Rok 1923

V tomto roce byla zima velice mírná, sněhu málo. Příděly skončeny a začali hospodařiti majitelé noví. Zbytek panství koupil stát (Průhonice, Újezd, Štít, Křeslice) a Milíčov s lesem koupil Hrach. Průhonice koupeny za 12.000.000 Kč a Miličov za 800.000 Kč. Dlužno poznamenati, že obec nemaje peněz hotových, byla nucena se na příděl vydlužiti a ku cti občanů (Procházky, Koníčka a Hráška) budiž na věčné časy poznamenáno, že peníz potřebný obci sami půjčili. Celkem 28.000 Kč. Letos zemřeli: Vaníčková Alžběta – svobodná, hajný Babka, Páryska, Poustka Josef, Kulhavý Josef. Postaveny domky čís. 51, 52, 53, 54, 55. Tento rok počalo se v naší obci jednati o elektrizaci obce. Z usnesení obecního zastupitelstva bylo započato s přípravnými pracemi a jednati s Elektr. Svazem, okr. Středočeský. Zaplatili jsme 10.000 Kč členského příspěvku. Za tyto peníze přivede Elektr. Svaz proud až do transformátoru. Celý rozpočet na sekundární síť činí 57 tisíc Kč, odbočka do mlýna 6 tisíc, transformátor 9.000 Kč, výzbroj do transformátoru 28.000 Kč. Když připočteme dovozné materiálu, stála okrouhle elektr. obce 117.000 Kč včetně až na rozvodní desku všem těm, kdo se přihlásil. I na tuto věc výše jmenovaní páni občané obci půjčili. K nim ještě se přidal s půjčkou Rožkota Václav. Též tento rok byl příznivý co do úrody.

Rok 1924

V tomto roce obec prodala stavební parcely, které převzala od P. úřadu. Koupila za 1 Kč 1m2 a mohla prodati za 1,60 Kč za 1 m2. Parcelu koupil Suchopár Josef, Votýpka Josef, Hrábek Václav, Vodešil Antonín, Růžička Josef a Horák Josef. Otec tohoto prodal svůj domek č.19 p. Mikuláši Františkovi za 22.700 Kč. Po rozštěpení strany social. demokratické vznikla i v naší obci strana komunistů. V tomto roce byly u nás volby do obce. Byly zde teď tři strany, agrární, česk.socialistů a komunistů. Komunisté si vymínili náměstka a starostou byl zvolen Bíbrdlík Josef. Celý tento rok bylo veliké sucho. Sena bylo málo a otava vůbec žádná, obilí špatné, řepa bídná, brambory maličké, největší jak holubí vejce. Založena byla na poli „Bažantnice“ – Státní pokusná zahrada ovocná. Vrchní zahradník p. Karas. Na odkoupených parcelách od obce byly postaveny domky čís. 56, 57, 58, 59, 60, a 61, v Kateřinkách čís.16 a 17. Zemřel Suchopár František, Černá Jana roz. Kocourková, Šourek Antonín, Gutová Marie starší, Babka Josef ml. Do obce se přistěhoval Hrábek Václav, Hrábek Josef, Votýpka Josef. První dva ze Šeberova, třetí z Kunratic. Gutův statek si pronajal Malý Václav z Hole na 12 roků (27 ha) okrouhle za 10.000 Kč činže s živým i mrtvým inventářem.

Rok 1926

Tento rok počínal stále ještě pod vlivem sucha z roku minulého. Dobytku kleslo podstatně na ceně, neboť nedostatek krmení nutil hospodáře k odprodeji. Ve výseku masa se však ceny nesnížily. Chadima V. prodal domek čís. 55 s půlkou parcely Josefu Aronovi za 36.000 Kč a na druhé půlce postavili si domek č.62. V tomto roce zemřel Kalimon Václav a Marie Vaníčková z čís. 27.

Rok 1927

Začíná rok 1927 sněžením. Máme naději, že sucho z roku 1925 , které mělo následky ještě v roce 1926 bude definitivně zažehnáno v tomto roce, neboť již teď se položila silná sněhová přikrývka. Naděje se naplnila co do vlhkosti, neboť jarní práce polní byly v důsledku toho dosti opožděny proti jiným létům. Ozimy dobře přezimovaly. Nastalé žně ukazují na dobrou úrodu. V tomto roce byl vydán zákon čís.77, kterým byla práva v obci v otázkách finančních značně okleštěna, což se bude jeviti v létech budoucích naštvaností lidí. Významnější jinak události v tomto roce v naší obci nebylo.

Rok 1928

Tento rok začíná silnými mrazy (24–28°C). Sněhu není mnoho, přesto přikrývá pole. Mrazy trvají, v únoru obleva a sněžení, sníh taje a nastává jarní počasí. Ku konci března jsou již pole osety. Ozimy dobře přezimovaly. Úroda v tomto roce prostřední.

Rok 1929

V lednu povoleno a taky první teplo, že i stromy předčasně se probudily, ale v únoru třeskuté mrazy a byla hotová katastrofa, že všechny stromy v katastru obce, mimo několika višní kyselek, zmrzaly i staré aleje na formance vzaly za své. Mrazy trvají přes celý únor i začátek března, sněží občas a větry. I v březnu musíme silnice protahovat, jak jsou zaváty. Konec března rychle taje a v dubnu se již zahajují polní práce, které během měsíce jsou hotovy. Nastalo pěkné počasí a zpožděná příroda vše dohonila a úroda ukazuje se stabilní. Nastalé žně nezklamaly, úroda pěkná.