Městská část Praha - Újezd - Kateřinské náměstí 465/1, 149 00 Praha 4 - Újezd u Průhonic
Tel.: 272690692, | e-mail: info@praha-ujezd.cz | datová schránka: 2w9bx6s

Jak již jsem na straně 8mé zmínil, byl u nás v obci v roce 1902 založen hasičský sbor. Bylo mi tehdy 12 roků a již jsem se tehdy jako kluk do hasičství vžíval.
Tehdy ještě nebyly ustanoveny ženské odbory nebo hasičské mládeže. Členem hasičského sboru mohl být každý uvědomělý občan starší 18 let. Jisté je, že se členové hasičských sborů plně těmto úkolům věnovali, poněvadž tou dobou, jak je mi známo, bylo více jak 50 % obydlí kryto buď došky nebo šindelem.
V dnešní době to snad je ještě jenom jakási památka pro příští generace, aby viděli jak vypadala krytina z došků nebo šindele. Při takovém neštěstí ohněm si nemohli ani postižení vynést ten chudý nábytek. Některé okresy na to dbaly, aby obce měly hasičské sbory, třebaže byly některé vesnice docela malé.
Ku příkladu Šeberov byl počtem pop. čísel více jak jednou větší, ale hasičský sbor tam byl založen mnohem později. To samé Háje, tam byl založen hasičský sbor až r.1922.
Ale zde záleželo ještě na jiných okolnostech, aby si nastávající členové uvědomili, jaké povinnosti na sebe berou. Neboť hasičské stanovy sborové dokazují tím členstvu lásku k bližnímu, lásku k vlasti a veškerou pomoc při požáru, povodni a jiných přírodních živlů. Proto se také rozjížděli členové výboru okresních žup a přesvědčovali občany, vedle okresní správy politické, pro založení hasičských sborů v obcích.
A tím také došlo k založení dobrovolného hasičského sboru v Újezdě u Průhonic, kde se konala ustavující schůze 6.ledna 1902. Hlásili se zde přistoupivší členové a volil se zároveň výbor činovníků sboru a hodnosti všeho členstva.

Členové:

Josef Kulhavý,rolník nar.14. 3.1839 den přijetí 6.1.1902 starosta sboru
František Růžička,hostinský nar.27.12.1862 den přijetí 6.1.1902 velitel sboru
Antonín Řehák,rolník nar.14.11.1862 den přijetí 6.1.1902 podvelitel
Alois Hrdlička,hosp­.pojezdný nar.2.2.1876 den přijetí 6.1.1902 sbor.jednatel
Jan Drahorád,hostinský nar.18.6.1860 den přijetí 6.1.1902 pokladník
Václav Rožkota,kovář nar.28.10.1858 den přijetí 6.1.1902 dozorce náčiní
František Mračno,poklasný nar.18.2.1869 den přijetí 6.1.1902 stříkačník
Jan Štěpán,zedník nar.4.5.1876 den přijetí 6.1.1902 člen výboru
Karel Smolík,zedník nar.9.6.1858 den přijetí 6.1.1902 náhradní člen výboru
Josef Vaníček,zedník nar.14.11.1876 den přijetí 6.1.1902 trubač
František Štěpán,hajný nar.4.12.1839 den přijetí 6.1.1902 stříkačník
Josef Bíbrdlík, zedník nar. 10.1.1881 den přijetí 6.1.1902 četař
Jaroslav Horáček,zedník nar.26.3.1881 den přijetí 6.1.1902 lezec
Bedřich Kocourek,zedník nar.6.3.1884 den přijetí 6.1.1902 stříkačník
Václav Krištof,zedník nar.25.11.1879 den přijetí 6.1.1902 lezec
Josef Kalimon,zedník nar.18.10.1883 den přijetí 6.1.1902 lezec
Jaroslav Horáček,zedník nar.25.3.1881 den přijetí 6.1.1902 lezec
Bedřich Smolík nar.4.2.1884 den přijetí 13.1.1903 nezletilý
Bedřich Kocourek nar.6. 3. 1884 den přijetí 6. 1. 1902 stříkačník
Václav Kalimon,čeledín nar.28.5.1879 den přijetí 6. 1. 1902 stříkačník
Jan Bejr,kovář.dělník nar.29.6.1876 den přijetí 6. 1. 1902 stříkačník
Václav Böhm,čeledín nar.29.6.1882 den přijetí 6. 1. 1902 stříkačník
Václav Vaníček,zedník nar.24.10.1879 den přijetí 6. 1. 1902 stříkačník
Václav Zoubek,hospodář nar.20.10.1878 den přijetí 1.7.1902 jednatel

O dva roky později se přihlásil ke sboru dobrovolných hasičů br. Václav Rožkota mladší 1904. Dále se přihlásil br. Antonín Vaníček r.1909.
Hasičský sbor byl odběratelem tisku „Hasičské rozhledy“ od roku 1904. Veškeré ročníky has. rozhledů byly uloženy v hasičské knihovně, dále tam byly knihy obsluha has. stříkačky, cvičení se žebříky atd. Zachovalo se ještě nějaký čas po revoluci, kde byly knihy kromě vzdělávacích i zábavné a velice hodnotné.

Hasiči Založením skupiny svazu mládeže a jejím umístěním na MNV se všechny tiskoviny hodily do sběru starého papíru. S tím se také ztratily různé zápisy hodnotné ceny. Brzy po založení prodělal náš hasičský sbor křest ohněm v Nupacích, kde shořely ve dvoře hospodářské budovy. Další případ byl ve Štítě, kde blesk zapálil budovu, přestože ona budova měla hromosvody, které nefungovaly. A v tom týdnu ještě vyhořela stodola v Křeslicích, kde byl oheň založen. A ještě jeden případ, který stojí za zmínku se stal v Hrnčířích r.1911, kde ve dvoře majitele p.Krátkého vypukl požár, kde i nějaký prasata uhořeli, jakých byl velkých rozměrů.
Tehdy se náš sbor také plně zúčastnil a my mladíci jsme tam utíkali přes pole pěšky, takže jsme tam byli dříve nežli přijeli po silnici na Hole a Rozkoš na místo. Odtamtud se přijelo kolem půlnoci a zašli jsme do hostince na pivo, domů jsme šli v 1 hod. A sotva jsme ulehli, již trubač troubil na poplach, že hoří v Křeslicích. Znovu jel náš hasičský sbor do Křeslic, kde hořela p. Hankeho stodola. Domů jsme jeli až ráno, aby mohli jít hasiči včas do práce. Dále jsem už nebyl ničeho pamětliv, jelikož jsem šel na vojnu a další pokračování začíná počátkem r.1919.
Bylo to 6.ledna, kdy byla svolána ustavující schůze a na této schůzi se jednalo o znovuzřízení hasičského sboru, který byl touto krutou válkou připraven o dobré členy, otce rodin, jimž nebylo osudem dopřáno vrátit se ke svým drahým. A ti, kteří stáli u kolébky sboru byli již staří, někteří zemřeli a jiní přesídlili. Členové padlí ve světové válce byli dva bratři Kalimonové, Josef a František. Při zahájení této ustavující schůze bylo jich vzpomenuto a povstáním jim byla věnována posmrtná vzpomínka. Z nejstarších členů tu byli bratři od kolébky – Bíbrdlík Jos. a Kalimon Václav, další členové Rožkota Václav, Vaníček Antonín a Růžička Čeněk. Dále se přihlásili:

Drahorád František Bíbrdlík Václav
Poustka Vendelín Moudrý Josef
Doležal Václav Růžička Josef
Smolík Josef Stoklasa Antonín
Koníček Josef Kocourek Antonín
Drahorád Josef Kulhavý Miloslav
Kocourek Václav Mračno Václav

Dále bylo přikročeno k volbě činovníků sborových:

Procházka Ant. Starší starosta sboru – starosta obce
Bíbrdlík Josef velitel sboru
Rožkota Václav náměstek velitele
Smolík Josef jednatel – matrikář,vzdě­lavatel
Drahorád František pokladník
Doležal Václav dozorce náčiní
Poustka Vendelín revizor účtu
Růžička Josef revizor účtu

Po válečné době ve svobodné vlasti počalo hasičstvo i s cvičením sekyrkovým, a to se mnohým členům sboru nechtělo cvičit, takže se jich mnoho vystřídalo. Jedni vystoupili a druzí se přihlásili.
Jako sborový jednatel měl jsem několik hodností a to matrikáře, vzdělavatele a vedoucího samaritánů. Zahajoval jsem schůze místo starosty sboru, protokoloval jsem veškeré návrhy a odhlasované usnesení. Nadarmo se dříve nepsalo, že jednatel je matkou sboru. Za dobu mého působení v hodnosti jednatele od r.1919 do roku 1956, tedy za plných 37 roků se těch členů vystřídalo, že by pouze jména byla jedna strana této knihy.
Přes veškeré pronásledování po stránce politické nevzdal jsem se myšlenky s tím praštit jako jiní, ale zůstal jsem věrný idee hasičské. A že jsem to položil, to už bylo po těžké chorobě v nemocničním ošetřování. Četl jsem pilně Hasičské rozhledy, a zjistil jsem ,jak žádat o podporu z věčného fondu pro účely hasičské.
Z dřívější doby od r.1902 nebylo o podporu vůbec žádáno a sbor potřeboval hlavně hadice o průměru 52 , takže jsme obdrželi několik dílů hadic. Členové sboru začali cvičit sekyrkové cvičení, a to „Novákovo“ a „Forejtovo“.
Abych pravdu řekl, nejdříve začal cvičit sbor v Mnichovicích, kde měli dobrého instruktora bra. Kropáčka, kde jsme byli účastněni na župním sjezdu. Dále jsme byli na župním sjezdu druhý rok ve Stránčicích, kde měli již motorovou stříkačku systém Delahaj, francouzský typ, zástupce inž. Bohuslav Ebert, Praha VIII. Tento typ motorky měli městský hasiči ve Vršovicích již r.1912.
Dále jsme zase cvičili v Mnichovicích na hřišti, dříve to bylo na náměstí v obci. Bylo několik druhů cvičení, ti byli ve čtveřici, ale nejlepší bylo cvičení „Bergmanovo“ z Újezda nad Lesy. Cvičilo se ve trojici a to dvě ženy a jeden muž. Na okrskových cvičeních měli jsme vždy zvláštní vystoupení Bergmanova cvičení a to v Čestlicích, Křeslicích, Petrovicích, Šeberově a na Hájích 1932 a v Újezdě na okrskovém cvičení. Zároveň jsme měli všude veřejné vystoupení i žactva. Co se týče požárů, každý rok se vyskytl nějaký požár ve vedlejších obcích. A to od blesku vyhořelo u Šafránka v Holi v roce 1923, v r.1926 od blesku v Křeslicích domek Zahrádkův. Jednou zase u Štítu žebřiňák slámy a pak nahoře v Šeberově domek, až v r.1931 vznikl velký požár v Průhonicích ve dvoře, kde od mlátičky chytlo obilí na fůře a od toho stodoly.
Bylo to večer v 7 hodin a bylo to vidět daleko široko.To již bylo hodně motorových stříkaček a některé sbory byli volány telefonicky, a to z Prahy, ze Říčan a Uhříněvse. Dále zde byli z Kunratic s motorkou a z Libuše. Oheň vznikl následkem přehřátí hřídele na lisu, kde se navinovala sláma a provázky a dlouhé doby provozu, aniž by se mazalo.

Hasiči II. V roce 1932, bylo to v sobotu před havelským posvícením, šla večer pí. Marie Kocourková s vodou k obecní studni a jak byly ještě vrata do silnice otevřeny, viděla ve stodole na mlatu oheň z té strany do zahrady. Pokřikem volala lidi k ohni, jenže v tom okamžiku byla stodola v plném plameni a na mlatu celá mláticí garnitura, která již také hořela, že nebylo možno ji zachránit. Stodola plná obilí a voda na blízku žádná neboť návesní rybník byl vypuštěn, takže jsme stříkali z obecní studny s ruční stříkačkou. Co jsme se zde takhle namáhali s ručním pumpováním, hořela již i Srbova hospoda. V prvé řadě lidé se rozběhli k Procházkovům a žhář to využil a utíkal do hospody, kde ukradl peníze Václavu Hráškovi a aby zahladil stopy, tak to znovu zapálil. Lidé v tom zmatku utíkali domů maje obavy ještě z dalšího ohně. Byli voláni pražští hasiči, kteří také v několika minutách přijeli a vršovický požární sbor a uhříněveský sbor. Pražští táhli vodu ze Sukova na stodolu, vršovičtí táhli vodu z nádržky na stodolu a uhříněveský táhli vodu ze Sukova na hospodu.
Organizoval jsem to s br. Vaníčkem v hospodě, aby se nic neukradlo, neb se všechno vnitřní zařízení vynášelo na náves k váze.
K ránu ke mně přišli četníci a vyptávali se mě na podrobnosti, kdo to ve vsi mohl udělat. Říkám, nerad sahám někomu do svědomí, ale udělat to mohl jedině ten, kdo zde byl s poměry dobře obeznámen, jak by věděl, že Hrášek si dával pod hlavu peníze. Sloužil tady Ant. Dřízhal, teď slouží v Dobřejovicích. Tak si za ním druhý den došli a počkali si na něj až přijde z Uhříněvse, neboť již z těch peněz dělal nákup.
U Procházků jsme ještě byli po tři dny, stále to ještě hořelo a v blízkosti byly dva stohy se slámou, najíst a napít jsme se chodili domů. Žháře odvedli a zavřeli, byl potrestán 6ti léty odnětím svobody, ale státní návladní se odvolal proti nízké výměře trestu a byl souzen znovu a dostal 13 let. Ty odpykával na Borech v Dobřanech. Za jeho slušné chování v době amnestie mu také něco odpustili.
My jsme jako členové sboru uvažovali o tom, že není možno nadále hasit s ruční stříkačkou, že budeme hledět si zakoupit motorovou stříkačku sami. V Průhonicích již stříkačku koupili, byla z nějaké konkursní podstaty a neměli na ní ani certifikát, který si musili sami shánět, aby dostali subvenci. Našli se takový lidé v obci i v Průhonicích v záložně, a aby jsme od koupi upustili, že mají motor. stříkačku v Průhonicích. Můj otec říkal, že je to právě padesát let, co v obci hořelo u Procházků (dříve u Chlebnů) od blesku.
Na žádost zaslanou obecnímu zastupitelstvu o podporu, dovolili hasičskému sboru po dva roky si ponechat zemskou dávku ze zábav. Ovšem těch 25 %, které z toho přicházeli pražskému nemocničnímu fondu, jsme musili odvádět. Odřekli jsme se všech diet cestovného, něco jsme již měli a za dva roky jsme měli hotovost 10.000 Kč. Upsali jsme se svým majetkem jako ručitelé a již se jednalo o koupi. Žádný z nás tomu nerozuměl jako br. Poustka, co jsou válce ležaté a válce stojaté atd. Byli jsme ve Vršovicích se dívat na stroj a v Sokolské třídě, kde měli čtyři stroje a velitel Chaloupka nám dal šoféra na vysvětlení, sám pak nám doporučoval firmu inž. Bohuslav Ebert., Praha-Libeň.
Vyžádali jsme si nabídku, kterou jsme dostali a přikročili k jednání. Nabízeli nám ještě jiné firmy, které jsme odmítali. Tato fa nám vyšla benevolentně vstříc, to by nám neudělal ani druhý ze sta. Ve všem nám dobře radil a velké výhody činil, byli jsme první my z okolí, že se budeme vychloubat s jeho strojem. Dodá nám stroj s motorem Škoda 32/35 HP za cenu 22.000 Kč a 200 metrů hadic č.8 za cenu 4000 Kč s veškerým příslušenstvím. Hotovost 10.000 Kč dostane po dodání stroje, subvenci 5000 Kč po obdržení a ostatní peníze až po roce bezúročně. Stroj byl předveden v Křeslicích, kde byli zástupci sboru Čestlice, kteří též objednali si stroj a později Petrovice a dále Vestec. Měli jsme ujednáno, že peníze na doplatek nám půjčí p. Hrášek na 5% úrok. Usnesením obecního zastupitelstva to padlo a obec doplatek zaplatila.
Motorovou stříkačku jsme obdrželi v podzimku v roce 1934. Na obsluhu byl pověřen br. František Suchopár. Byl to jeden z nejlepších pracovníků u stroje. Pomáhal jsem mu ta prvá léta stroj protáčet za 18 nebo 20 °C mrazu a stroj nebyl zajetý. To byly puchýře na ruce jak pětikoruna.
V roce 1935 bylo v Průhonicích župní hasičské cvičení na počest 50tiletého trvání sboru, kde jsme se zúčastnili cvičení. Bylo to na hřišti blízko Holské kovárny. V měsíci dubnu v roce 1937 k ránu ke 4té hodině houkaly sirény v Uhříněvsi volajíce o pomoc a již jsem slyšel i hlasy na silnici, že v Uhříněvsi hoří. Rychle jsem se oblékl a utíkám ven, kde již taková záplava. Rychle nás přispěchalo více a k Poustkům pro dopravu a již jsme jeli. Byli jsme na místě čtvrtí, dříve nežli ty okolní sbory. Hořel v Uhříněvsi mlýn a my jsme rychle zasáhli a hned na místě jsme dostali pochvalu od župního velitele br. Lad.Křečka. Byli tam i sbory, které přijely a né roztočit motor. Vodu jsme brali z potoka v Benické ulici.
Tento požár byl také založen zaměstnaným tam úředníkem, který udržoval milostný poměr s manželkou majitele mlýna. Byli dohodnuti na tom, že dostanou vyplacenou velkou pojistku a že vezmou draka. V květnu šel onen žhář po třetí k odvodu do Říčan, kde v opilém stavu všechno na sebe prozradil. Ona mu vzala advokáta a ten ho navedl, aby říkal že to zapálil večer a advokát ho hájil tím, že to musil udělat někdo jiný, když to chytlo už ve čtyři ráno a tím byl osvobozen!
Stále jsme udržovali stroj v nejlepším pořádku a mnohokrát jsme čerpali vodu z rybníka do Státn. dvora v Újezdě a i v Milíčově. Za Průhonicí u křížku vyčerpali vodu ze studny kvůli vyčištění u Dvořáčků, v r.1940 hasili kolnu se slámou, kterou děti zapálily a mnoho jiných odčerpávání nebo načerpání proti hrazení pohonných hmot jsme udělali.
Hasičský sbor měl též členy přispívající a to muže i ženy. Tyto členy sbor zval na výroční schůze, aby je mohl přesvědčit o vykonané práci za minulý rok. V případě, že některý z členů zemřel, šli jej členové sboru doprovodit na poslední cestě a každému byl zakoupen věnec. Bylo to hezké, ale přece jenom ta převýchova nebyla taková, jak by měla být. Pohřbu se většinou účastnili jedni a týž členové.
Na všem se chytračilo. Ať již to bylo v soukromém životě, ve spolku nebo v úředním povolání. Lidé, kteří měli vézt druhé příkladem, byli největší nenažranci mstiví a schopni udávačství. Každá válka přináší demoralizaci (zkaženost) národa. Za okupace jsme vyprovodili jednoho has. činovníka, který byl zároveň představeným obce. Za svého působení v okupaci se zpronevěřil 90 ti % občanům, poněvadž když si někdo zabil to prasátko a on to měl propsat, zvláště byla-li to nutná porážka, tak se s každým chtěl rozdělit a nakonec zemřel hlady. Dvěma občanům pomohl k pokutě, z nich jednomu skrze obilí, druhému skrze odevzdání koně a třetímu pomohl přímo do trestnice na 14 dní na Pankrác a ještě k pokutě. Občanskou povinností bylo ho doprovodit, takže jsme ho doprovodili na té poslední cestě k květnu roku 1943, kde i duchovní hodnostář p.farář Hudec mimo jiné pravil:Ušel jsi zaslouženému trestu! Neboť kdyby se byl dočkal osvobození, zajisté by si přišel na své.
Proč to píši? Jsou to mé vzpomínky uchované v paměti od mládí až do pozdního stáří, kdy již se mi i třese ruka při psaní, že musím tužku odložit. Pravdou sice je, že všichni lidé jsou dobří, ale že mají sklony ke špatnostem.

Pohřeb Vzpomínám též elektrizace obce, která byla provedena r.1926. Sekundární síť a vnitřní instalaci provedla fa. Hora z Kamenného přívozu. Transformátor jsem stavěl já pod dozorem stavitele Dvořáčka. Je to jedna veliká vymoženost dnešní doby, ale také je třeba velké opatrnosti zacházení s ní, následkem zranění nebo ohně. Je třeba stále připomínat občanům, jak předcházet požárům. V JZD k nim stále a stále dochází.
Zákonem o pozemkové reformě obdržela obec lom ve skále na lámání kamene a dělání štěrku na správu cest. Dále dva rybníky do obecního hospodářství: „Návesní“ a Sukov. Dále pole a louku v rybníčkách 36/1 a 39/1 čís.poz.parcel. Peníze jako záloha byly na to vloženy, ale správa panství po nějakém roce si skálu přivlastnila. Na rybnících právo vlastnické zůstalo. Obec hospodařila sama, koupila násadu, dala nové potrubí a vypouštěcí zařízení do obou rybníků a opravu hrází. To bylo v r.1931, kdy se vyvážel i rybník návesní a vysázeli se na hrázi vrby vlásečnice. Toho bahna se vyvezlo ani ne polovina. Na koupi ryb. byli uchazeči z členů obecního zastupitelstva, kteří bez práce chtěli vydělat velké peníze. Akci tuto vedl již zesnulý R.V., který za ryby platil 700 Kčs za 1q a 1000 Kčs za 1q tržil od obchodníka Šainy z Nuslí. Ryb v obou rybnících bylo kolem 10ti q a ty si rybář Šaina vylovil se svými lidmi. Tomuto nešvaru učinil konec zesnulý Žemla Kajetán, který vše vyšetřil a oni tři kumpáni musili peníze vrátit.
Co se týče toho pozemku, jak jsem výše uvedl čísla parcel 36/1 39/1, to pronajímala obec těm bezzemkům, kteří byli v přídělu odkopnuti. Byly tam i vzrostlé stromy a obec to chtěla udržet, usnesením občanstva to bylo nazváno „Masarykův sad“v roce 1937 a dala pořídit na pozemku tabuli téhož jména a konala se slavnost, kde byly zastoupeny veškeré korporace místní i pěvecký kroužek z Hostivaře. Ten den měl zároveň pohřeb bývalý můj stavitel František Dvořáček st.
Po čase se jednotlivci začali ucházet o stavební parcely a nadřízené orgány jim to povolili. To už je asi vše z mých pamětí, jinak už končím pro nedostatek místa a z poslední doby, že je vše zastavěno, soukromé hospodářství se zrušilo a buduje se stát socialistický. A proto milý čtenáři udělej si z poslední doby úsudek sám, který se nachází v době kolektivního hospodaření.