Městská část Praha - Újezd - Kateřinské náměstí 465/1, 149 00 Praha 4 - Újezd u Průhonic
Tel.: 272690692, | e-mail: info@praha-ujezd.cz | datová schránka: 2w9bx6s

Vzpomínky na dobu mého učení

Počátkem měsíce července 1904 mě otec vzal sebou do Prahy, že mě najde místo na učení zedníkem. Tou dobou se v Praze také tolik nestavělo, bytů bylo všude přebytek, hnedle v každém domě bylo návěští, že je tam levný byt k pronajmutí. A tak jsme s otcem chodili, až jsme přišli pod vinohradskou vodárnu na stavbu jednoho rohového domu. Bylo to v Jungmanově třídě proti náměstí krále Jiřího, z druhé strany proti parku v růžových sadech. O něco níže směrem do vnitřní Prahy bývala stará porážka, kde říkali „Na Cikánce“. Jinak celá ta prostora byly tam vzrostlé stromy, studánka s velmi dobrou pitnou vodou a táhlo se to až do Mánesové ulice proti Riegrovým sadům. Říkalo se tam kanálská zahrada. Tam sem nastoupil do učení a jenom z důvodů těch mě přijmul p.stavitel Šulc Josef., že jsem měl pěkné vysvědčení. Stavitel můj byl starý, ale hodný, měl ještě jednoho k sobě, který přijímal cihly a písek a pod. Postavilo se to pod střechu a omítalo se až to zamrzlo.Tou dobou mi otec našel i byt, abych mohl na večerní do školy. Na večerní hodiny, to bylo psaní a počty, jsem chodil pod vinohradský kostel vedle radnice, v neděli na kreslení jsem chodil do Jablonského ulice blízko pivovaru. Byly to cesty mrzuté, pěšky za každého počasí. Ráno v neděli již sem chodil v 6 hodin z domova. Byl jsem na bytě u p .Frant.Suchého v Čelakovského ulici. On byl vyučený pekař, byl v Uhříněvsi, dělal sluhu v „Právo lidu“. Ráno chodil ve čtyři z domu neb on rozvážel noviny. Jeho paní byla z Kostelce nad Č.Lesy, měli dvě děti. On přinášel domů různé noviny.

Vysvědčení Jinak jsme chodili spolu dlužit si knihy ke čtení do Typografické besedy do ulice Ve Smečkách. Dále byl politicky organizován ve straně sociálně demokratické. Tou dobou se dělali demonstrace na všeobecné, rovné a tajné právo hlasovací do voleb poslanců zastoupených na říšské radě. Chodil jsem s ním demonstrovat, na schůze, policajti a dragouni z Karlína nás rozháněli. Jednou se stalo, bylo to počátkem listopadu, že nás hnali na koních a to i stříleli, tehdy zastřelili sklenářského učedníka Jana Hubáče, na rohu Příkopů a Havířské ul., kluka jako jsem byl já. Nás tehdy ty kordony jízdní policie zahnali přes most na Malou stranu a my přes Smíchov a Podskalí jsme se tehdy dostali na byt na Vinohradech až ve dvě hodiny v noci. Brzy zjara jsem šel se podívat do stavby, jestli začneme, ale byl jsem nemile překvapen, když jsem zvěděl, že můj p. stavitel v zimě zemřel, a že to dodělává stavitel jiný a ten mě nevzal do učení. Tak jsem byl nucen hledat si místo jiný a to už sám. Na další učení mě vzal stavitel Pankrác Rokos, ten bydlel u vinohradského pivovaru. Stavbu měl za vinohradským kostelem sv.Ludmily, proti městskému divadlu, které se teprve stavělo, ovšem že již bylo pod střechou. Tam sem chodil asi tři měsíce a byl konec, ale za jakých okolností? Stavbyvedoucího tam dělal pan mistr Koníček ze Žižkova. Byl pajdavý na nohu, protože ho dělníci za jeho dobrotu shodili z přízemí do sklepa. Tak to byl „pajdavý koníček“. Jedenkrát mi poslali dělat ke zdi, že nemají sami co dělat. On když mě viděl, že jsem u zdi, tak mě zavolal k sobě a začal mi vytahovat uši a ptal se, proč to nedělám a koho budu poslouchat. Koukal jsem se mu dostat ze spárů a řekl jsem mu jestli na něj přivedu otce, že mu přerazí tu druhou hnátu. A už sem tam víc nesměl. On pan mistr rád bral a kdo u nich prošel skrz kuchyň, tak to bylo dobrý. Jeden učeň se učil již třetí rok, v pondělí nikdy nedělal a měl to vždycky placený. Tak jsem šel do kanceláře, aby mě pan stavitel dal na jinou stavbu a on nic neměl, tak mě dal pár řádků a já mazal za tři čtvrti roku hledat si další místo.

Můj první stavitel Josef Šulc bydlel na Letné za vodárnou č.184 a já tam dost často chodíval čistit kamna nebo něco jiného dělat. Dcera nejstarší Márinka měla potravinářský obchod. Nejstarší syn František byl zaměstnán jako stavitelský kreslič u architekta Weira ze Smíchova. Tou dobou to byl velký prachař, měl pro sebe pár kočárových koní a několik domů. Měl dva domy na nábřeží a dva proti dvorečky ve Vojtěšské ulici.
Tehdy jsem se místa nahledal a né o místo zavadit. Toho kresliče jsem také nemohl nalézt, tam na domě firma nebyla a číslo domu jsem nevěděl. Proto jsem chodil dům od domu a hledal tu stavební kancelář až jsem to konečně našel. Ten architekt neměl stavitelskou koncesi, třebaže kreslil plány a projektoval hlavní vchod hospodářské výstavy. Tak jsem prosil pana asistenta, jestli by u nich nebylo místo, tak říkal, že mají bouračku v páté čtvrti, že bych mohl zatím škrábat cihly a dělat takovou nádenickou práci než se začne zdít. Byl jsem tomu velice rád.
Naproti přes Dlouhou třídu byl pivovar u „Zlaté štiky“, kde bylo pivo za deset krejcarů litr a za jedenáct krejcarů to bylo s přídavkem.To už ho bylo 1 1/2 litrů dobrého piva. Nebo byl vykroj šunek u uzenářů. Za tři krejcary toho bylo bez vážení toho tlustého od šunky, že toho měl jedlík na svačinu i oběd dost.
Tou dobou už jsem byl na bytě u pí. Vilímové v Klicperově ulici, protože u Suchých byl jednotlivá místnost byt a tři malé děti. Zde byly byty větší a nás bylo až 6 lidí na jednom bytě.
Také jsem tam vzal sebou Jaroslava Medřického z Kateřinek, učil se na Příkopech a pak jel s panem stavbyvedoucím Vaníčkem na stavbu rakouskouherské banky do Pardubic.Tak zas tam byl se mnou kamarád Tonda Smolík, učil se tesařem.
Do školy jsem na večerní již nechodil, jenom v neděli na kreslení a to do Hostivaře. Na stavbě jsem prospíval, měli mě všichni rádi. Pan mistr byl z Nebušic jmenoval se Mika. Druhý mistr se jmenoval Dočekal. Ten byl od Mladé Boleslavi a byl také hodný. Na tom roháku byla věž. Byla 22 m vysoká, z půdy byla natřena červenou barvou. Když byla hotova, tak se architektovi nelíbila a dělali k ní znovu lešení dva lešenáři a natírala se světlezeleně a veškeré výstupky (římsy) se dělali pozlátkem. Přišel lakýrník, říkal, že je vítr, aby mu dal kluka. To jsem byl vždycky já. Nejdřív to natřel takovou žlutavou tekutinou a pak na to nanášel takové malé knížečky pozlátka a přejížděl to suchým štětcem. Ta knížečka tehdy stála 1 korunu nebo 50 krejcarů, já mu držel plášť, aby mu to pozlátko nebral vítr. Bylo nás tak učedníků více, v poledne, když bylo teplo, byli jsme všichni na věži. A to jsme viděli z věže do věže konviktu, kdy mávne tím praporkem, a to už čekal na hradbách dělostřelec, který dal salvu a to bylo správně dvanáct.
Tady ty stavby prováděl stav. Depard. Ten měl kanceláře v uličce „Černé“ blíže Myslíků v Myslíkově ulici. Večer, když bylo po práci, tak jsme chodívali někam si lehnout na plac, tou dobou bylo ještě hodně nezastavěné plochy. To byla celá zahrada nad vinohradským divadlem, to bylo Seidlovo pole co stojí hasič. dům. Dále byl nad národním domem kravín, nezastavěná plocha a u vinohradské vodárny a mnoho jiných.
Tehdy se držely slavné pondělky, všude dobrého piva dost, byla Josefská slavnost, Fidlovačka v Nuslích, v Holešovicích „Štrozok“ a Václavské posvícení. Hodně bylo veselo v pivovaře u Rozvařilů, U Vorlů, u Wězlů na Karláku. Chodilo se do Pištěkového divadla (bylo v růžových sadech) za snížené vstupné 10 krejcarů.
A na venkově? Bylo toho málo, když byla posvícenecká pěkná a ještě musila být sousedská. Kořalky se tak nepily, přesto, že byly laciné, ale bylo dobré uleželé pivo. Vždyť jenom v Praze těch pivovarů, které přišly ke zrušení. Na venkově těch malých pivovarů bylo též hodně a přišly později ke zrušení jako Uhříněves, Petrovice, Práče, Krč a mnoho jiných.
Jinak stavby se dokončovaly a já byl nucen ve dvou letech si hledat čtvrté místo. To jsem si našel v Nuslích u p. stavitele Karla Hannaura. Tam jsem se konečně doučil. Tam nás bylo plno učedníků a celkem žádní zedníci. Na stavbě domů v Sezimově ulici nás učňů bylo osmnáct a dva zedníci, kteří sázeli schody. Ve třech jsme je nosili až nahoru. Měl tři políry a to Kačírka z Krče, Havránka z Nuslí a Vojíře z Radlic. Kořínek byl starý zedník, Havránek byl vyučený pekař, když zkrachoval, šel se učit k Witmanovi, kde jeho otec políroval zedničinu. Vojíř byl vyučený švec, pocházel z Dobříše, chodili na večerní kursy průmyslovky a tím docílili onoho postavení.
Tehdy byla smlouva pro učně: I. rok 50 krejcarů denně, II. rok zlatka denně a III. rok 1 zlatý a 50 krejcarů. Já měl z učňů největší plat 1 zl. 60 krejcarů, ale pracoval jsem ty nejtěžší úkoly jako klenutí elipsové, na schodech zrcadlové a různé. Pracoval jsem nejvíce u Havránka, u Vojíře jsem se špatně rozešel (vysvětlení podám). Tou dobou jsme stavěli školu nad okres. soudem k „Pahorku“ a na náměstí ty domy Rouska železníka a Roháčka kořalečníka.
Odtamtud jsem šel na zkoušku ze řemesla, bylo to počátkem měsíce července v r.1907. Ráno v pondělí po naší pouti jsem šel na stavbu si uklidit nádobí a že půjdu na náměstí do kanceláře si pro lístek a pak že půjdu ke společenstvu stavit. a inženýrů do Spálené ulice.
Stavitel mě nachytal, že jdu pozdě do práce, že jsem po flámu a já mu řekl, že mám tři roky učení a že chci jít na zkoušku. On zas abych nechodil, že mi přidá, a že mi lístek nedá. Šel jsem přes náměstí do kanceláře a on šel vedle do stavby. V kanceláři jsem říkal asistentovi, aby mi to napsal. Tak on to hledal moje lejstra až to našel a řekl, abych si sednul. Tak jsem si sednul a v tom přišel stavitel a hned mě vyhodil, abych čekal na schodech. Když mi to dával, tak mi říkal, abych mu řekl, kam půjdu na zkoušku, abych mu řekl, že by jako byl rád, kdyby mohl být přítomen. Já mu to slíbil na oko, že ano, ale myslel jsem si své. Šel jsem hned do Spálené ke společenstvu a on tam byl tajemník. Dal jsem mu papíry, tak říkal, že je to v pořádku a kam bych chtěl jít na zkoušku. Já mu říkal, že do Vršovic a když jsem mu jmenoval ty firmy, tak říkal, že je to společenstvo různých řemeslných živností. Na Vinohradech říkal, že ty stavitelé nejsou v našem společenstvu. Tak mi nabídl sám: buďto obecní dům města Prahy (u Prašné brány) nebo na tiskárnu „Unii“ na Vyšehrad.

Lístek na přípověďObecní dům stavěli Schlaffer a Nový stav. a stavbyvedoucím tam byl Vojíř z Radlic. Tam sem nechtěl jít, protože sem toho jeho kluka, když jsme se učili u Hannaura kolikrát zmlátil. Tak jsem se rozhodl, že půjdu na Vyšehrad na tiskárnu „Unii“. Tu stavěl stav. Zvěřina. Tam jsem začal druhý den ráno, jeden stavitel si mě vzal sebou a teď do patra a hned chtěl opsat takový a takový ramenát, vazby cihel různých pilířů, metr, omítky dále jsem kladl záchodové roury atd. Druhý den mě dal zas se zedníkama asfaltovat stěny u sklepů v zemi a stále pořád plno práce. Myslel jsem si, že to odbudu za den a v té kanceláři, co byla při stavbě nějaký stav. Doubek říkal, že tam musím být celý týden. Od závodu tam byl také dozor, takový mladý stavitel. Já ho prosil, aby se za mě on přimluvil, tak povídal, pojď se mnou do kanceláře a říkal tomu Doubkovi, aby mi to napsal.Ten zas říkal, že tam musím být celý týden a zadarmo. Tak ten od závodu do něj stále mluvil, až mi to napsal. Ovšem, že to trvalo dosti dlouho, mě se ptal, odkud jsem že říkám, že mám daleko domů, tak jsem mu řekl moje obec až u Jílového. A jestli sem dal panu mistrovi na pivo? To sem říkal, že mu teprve dám. Zedníkům jsem dal na pivo, co jsem u nich dělal a p. mistr Bádr, ten byl z Vršovic, ten měl svůj plat. Tehdy tam omítal ve vnitřku Kuník ze Šeberova, otec tohoto Jo. Kuníka šoféra od autobusové společnosti. Tak jsem zkoušky odbyl s prospěchem, školu pokračovací jsem také odbyl s prospěchem, jeden rok jsem dostal odměnu kružidlo a druhý rok jsem dostal knížku od hostivařské záložny s vkladem 10 korun. Když už sem papíry i od zkoušky měl pohromadě, šel jsem si do Spálené pro výuční list, neb na mě čekala práce ve Vršovicích u firmy Beránek a Čáp. V kanceláři tam byl zase jenom tajemník, tak mě výuční list vypsal a páni, že budou zasedat až v sobotu, abych si pro něj přišel , že mi ho podepíšou. Já ale, když už jsem měl slíbenou práci, tak jsem šel ke starostovi Jo. Kulhavýmu, aby mě vypsal pracovní knížku. Ten zas mě nechtěl vypsat, až bude vidět výuční list, že to udělal jednomu z Křeslic a to Frant.Tůmovi a pak s tím měl malér. Já zas sem chtěl, aby mi ji vypsal proti záloze, že zkoušku mám, ale že musím čekat až budou páni zasedat. Tímto, že budu muset čekat, že o tu práci bych mohl přijít. Na vysvětlení dodávám, že bývalý starosta Jos. Kulhavý vypisoval pracovní knížku občanu z vedlejší obce sděluji: Obec Újezd u Průhonic byla politickou obcí a tou dobou k ní patřily osadní obce Křeslice, Horní a Dolní a osada Kateřinky. Tehdy bylo všude méně obyvatelů, starostův výměnek byl stavěn r.1896 a měl popisné číslo 32 /*budova bývalého místního úřadu/. Hejtmanství bývalo v Českém Brodě, později na Žižkově (okresní správa politická).

Vracím se zpět ohledně vydání výučního listu, který sem obdržel a začal pracovat ve Vršovicích na stavbě dodělávce, kde povolovaly základy, poněvadž byly stavěny na písku. Pracoval jsem tam na té dodělávce domu osm týdnů.
Pak jsem začal ve Vršovicích takový meloušek a začala stávka tesařů. Tesaři měli tehdy menší plat než zedníci, a tak začali stávkovat, ale tesařští mistři udělali výluku, to je propustili ještě další tesaře a bylo po práci. Ti mistři tesařští, kteří se vyrovnali a podepsali pracovní smlouvu dělali dál. Jako že nebyli všichni tesaři organizováni, tak nebyli také zaměstnavatelé. Tak stavby stály, čekaly na tesaře, až přijdou dávat trámy.
Tak jsem nějaký čas zahálel až sem našel práci u Čechie na Vinohradech a rozhraní Žižkova. Stavěl tam Jareš a Olmr 3 domy a dělali tam samí známí lidé. On totiž pan domácí pocházel ze Šeberova, a tak to tam bylo samí Šeberov a Kateřinky. Já sem mu říkal o práci povídá: Odkud jseš? Já říkám, že z Újezda. Čípak jsi z Újezda? Říkám Smolíkův a on povídá Karla? Já že jo! Tak pojď dělat. Otec můj s ním dělal řemeslo. Tak jsem tam vydržel až do rovnosti. Dávali tesaři vazbu, tak polovic lidí propustili.
Pak jsem se chytil u Lišky na hospodě ve Vršovicích proti tržišti. To stavěl Šourek a můj otec tam zakládal a sázel schody. Také jsem tam dělal do rovnosti a pak mě poslal k p. Červinkovi ke kasárnám 73. pluku. Tam políroval nějaký pan mistr Dolejš ze Strašnic. U toho jsem tam dělal celou zimu. Pan domácí postavil jeden barák a hned začal druhý.
Bylo to brzy z jara r.1908, šel jsem jako obyčejně ráno do práce a tady z kraje blíže starého hřbitova byla hospoda na „Zavadilce“ a kousek dále byla hospoda na „Košumberku“. Tam bývala trafika tak jsem tam vždy ráno chodil pro kouření. Tam naproti proti těmto hospodám stavěl nějaký Frant. Dvorný z Vršovic barák a už to bylo v rovnosti, když tam to spadlo. Polovic domu od schodů na tu stranu ke starým vozatajským kasárnám. Šlisny byli zohýbané, nemohly udržet ten tlak. Bylo to stavěno na písku a tím pádem povolovaly základy. Celý ten blok, co stojí autobus do Průhonic, na každém se něco stalo.
Na tom roháku proti Havlíkovi si zlámal zedník ruku (Brož z Uhříněvsi), dvě ženy na fasádě také ruce a na jednom se zabil Jos. Čulík z Rostel.
V tu dobu přišel na učení Jos. Hakl od křížku, a tak mi ho dal pan mistr přidávat do světlíku. Když se to tam dodělalo, tak jsem šel s otcem pracovat na menší továrničku na pilníky do Holešovic proti Uránii.Tehdy již se platila odborová organizace a byla smlouva 48 hal. pro zedníka staršího tří let po vyučení, 46 hal. pro mladšího. Na to nám slíbil šéf, že nám bude hradit elektriku, zatím mě ještě bral na hůl. Elektrika platila jenom ráno, večer to stálo šesták (deset krejcarů).
Kromě toho se platilo mostné od každého 1 krejcar. Ze všech mostů se platilo, jedině z Karlova mostu se neplatilo. Ráno to bylo dobré jezdit za 3 krejcary, 1 krejcar na mostě, tak to byla za dva. To jezdila z Vršovic až do Holešovic.
Jednou jsme šli s otcem z práce kolem nádraží (nynější Masarykovo) a potkali jsme bývalého mistra Dolejše, šel též z práce domů. Já ho zdravil, tak se s námi zastavil a mluvili jsme o práci, tak říkal, že políruje u mostu Svatopl. Čecha, že ještě bourá, a že bude příští pondělí začínat. Říkal jsem mu, zdali by mě nevzal do práce a on abych přišel, že mě vezme. V pondělí místo na Maniny jsem šel k němu. Lidu tam bylo tehdy hodně o práci, já ho zdravil, tak říkal, abych počkal, až si rozdělí lidi, tak jsem za hodinu nastoupil . Tam jsem pracoval od léta až do vánoc, celkem půl roku. V Holešovicích na stavbě, když přišel Šourek stav., tak se ptal, kde jsem a otec mu řekl, že jsem odešel, že nám slíbil, že nám bude platit elektriku a zatím, že nám nedává ani co nám patří. Tak se rozzlobil, že jsem já odešel a hned dával otci peníze, když sem odešel já, aby šel také. Otec mu peníze hodil na zem a říkal já nejsem na hodinovou práci podepsaný, zaplaťte za 14 dní a já jdu hned.
Druhého dne přišel a říkal, že je to na otce daleko, aby si vzal večer nádobí, že půjde do Vršovic do Mexika na melouch. To je jenom malý doklad toho, že jsem uměl dobře a hodně pracovat. Tam to bylo dobré u p. mistra Dolejše, ale také se tam musila platit odborová organizace. Důvěrník mi dal přihlášku, já jí vyplnil a pak jsem dostal knížku s názvem „Svaz stavebních dělníků v Rakousku“ se sídlem v Praze. A dále jsem platil známky do skupiny Uhříněves. Poslední neděli v měsíci byla vždy schůze a platily se známky, a tak jsem platil odborovou organizaci plných dvacet let, ačkoliv sem to mohl nechat. Jiní neplatili a peníze dostávali všichni podle smlouvy. Ze vsi ze zedníků jsem byl jediný, který platil a z Průhonic platil soudr. Josef Kolář. Takové lidi, kteří byli organizovaný neměli páni zaměstnavatelé rádi, a tak se s těžkým počátkem začínalo. Prozatím končím, mělo to být pouze ve vzpomínkách mého učení, ačkoli se přiznám, že každý z nás se musí učit až do pozdního stáří.